úterý 13. ledna 2009

Pružná pracovní doba, rozvržení pracovní doby

Pružná pracovní doba je součástí ustanovení § 81 až § 87 zákoníku práce, která se souhrnně týkají rozvržení pracovní doby. Pružná pracovní doba je čím dál tím populárnější jak u zaměstnavatelů tak i u zaměstnanců. Možnost pružné pracovní doby volí zejména pracovníci na středních a vyšších pozicích a také pracovníci, kteří pracují z domova.


Co je pružná pracovní doba
Při pružném rozvržení pracovní doby si zaměstnanec volí sám začátek, popřípadě i konec pracovní doby v jednotlivých dnech v rámci časových úseků stanovených zaměstnavatelem (dále jen "volitelná pracovní doba"). Mezi dva úseky volitelné pracovní doby je vložen časový úsek, v němž je zaměstnanec povinen být na pracovišti (dále jen "základní pracovní doba").


Začátek a konec pružné pracovní doby
Začátek a konec základní pracovní doby určí zaměstnavatel. Volitelnou pracovní dobu určí zaměstnavatel na začátek a konec základní pracovní doby tak, že celková délka směny nepřesáhne 12 hodin


Rozvržení pružné pracovní doby
Při pružném rozvržení pracovní doby musí být průměrná týdenní pracovní doba naplněna nejdéle ve čtyřtýdenním vyrovnávacím období.


Kdy není možné využít pružné pracovní doby?
Pružné rozvržení pracovní doby se neuplatní zejména při pracovní cestě zaměstnanců, při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek a konec je pevně stanoven, nebo brání-li jejímu uplatnění provozní důvody, a v době důležitých osobních překážek v práci, po kterou zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu podle § 192 nebo peněžité dávky podle předpisů o nemocenském pojištění; v takových případech platí pro zaměstnance předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen určit.

Žádné komentáře:

 
optimalizace PageRank.cz